Čokoládová historie se začala psát před více než 3000 lety. Již tak dávno, indiáni kmene Olméků pěstovali v děštných pralesích Mexika kakaovníky. Objev čokolády se ale připisuje až pozdějším civilizacím Mayů a Aztéků, kteří kakaové boby z kakaovníku nejdříve rozdrtili, poté na slunci usušili a nakonec smíchali s horkou vodou.

Kakaové boby měly ale širší využití. Ve své době byly vysoce ceněny a využívaly se dokonce jako platidlo. Byly považovány za dar od bohů, a proto nápoj připravovaný z kakaového přášku a vody pili pouze vyvolení během rituálních obřadů, jenž byly obklopeny aurou posvátnosti a tajemství. Sladkou horkou čokoládu, jak ji známe dnes si ale nepředstavujte. Byl to nápoj hořký, pěnivý, dochucovaný exotickým kořením, například vanilkou, pepřem nebo chilli. Nezní to příliš lákavě? Aztéckému vládci Montezumovi to ale nevadilo. Byl schopen vypít až čtyřicet šálků za den, zřejmě kvůli pozvzbuzujícím, léčivým a afrodiziákálním účinkům.

Moderní historie čokolády

Hernán Cortés, jenž byl považován za syna boha slunce, se může podepsat pod zásadní milník moderní historie čokolády. Španělskému objeviteli oblíbený nápoj domorodců představil sám vládce Montezum. Zpočátku nad nápojem ohrnoval nos, ale když se chuť vylepšila medem, horká čokoláda byla na světě. Netrvalo dlouho a sladkou dobrotu si oblíbil natolik, že při návratu do Španělska s sebou přivezl náklad kakaa a veškeré vybavení potřebné k přípravě lahodné čokolády. Píše se rok 1527 a Španělsko se stává kolébkou evropské čokoládové historie. Začaly vznikat první čokoládovny a z pití horké čokolády se stala rázem velmi módní záležitost.

Čokoládové šílenství se začalo postupně rozšiřovat do celého světa. Francie, Anglie, a samozřejmě také Amerika podlehly jejímu kouzlu. Až do roku 1847 se čokoláda konzumovala pouze v tekutém stavu. A známé vynikající pralinky? Na ty si lidé museli počkat až do roku 1913.

Mohlo by se zdát, že čokoláda již po té době zevšedněla, není tomu ale tak. Je sice mnohem dostupnější než dříve, ale stále ji považujeme za něco exkluzivního, například jako odměnu za náročnou práci, vzácný dar pro blízkou osobu nebo jen pro zlepšení naší nálady. Protože jak se říká, nikdy nemůže být tak špatně, aby nepomohla čokoláda.

Od kakaovníku k čokoládě aneb něco málo o vzácné rostlině

Jak je možné, že se z kakaových bobů hořké a kyselé chuti podaří vykouzlit sladká a podmanivá chuť čokolády? A kde kakaové boby vůbec rostou? Pojďme se podívat jaké tajemství v sobě skrývá tabulka čokolády.

Přenesme se společně do tropických lesů a zastavme se u stromu jménem kakaovník neboli Theobroma cacao. Ten hraje hlavní roli v příběhu zvaném čokoláda. Kakaovník pro správný růst vyžaduje celoročně teplotu nad 20 °C, vlhkost 65 až 70 % a původem pochází, jak už jsme si říkali, z Jižní Ameriky. V dnešní době se ale pěstuje v tropech celého světa a nejvíce se mu daří v Ghaně, na Pobřeží slonoviny, v Brazílii a Nigérii. Zvláštností je, že na stromech kakaovníku, jenž dorůstá až do výšky patnácti metrů, můžeme vidět plody po celý rok, a to jak zralé, tak i nezralé nebo dokonce i s květy.

Než se dostaneme dále k výrobě čokolády, je potřeba rozlišit kakaovníky podle odrůdy a tedy kvality bobů. Podle nich se určuje, zda bude čokoláda špatná nebo dobrá. Existují celkem tři druhy. Forastero, Trinitario a Criollo. Poslední zmiňovaný je považován za nekvalitnější odrůdu, ale kvůli velké náchylnosti k chorobách je produkce kakaa z jeho kakaových bobů pouze 1 % z celkového objemu. Plnohodnotně ho Criollo nahrazuje odrůda Forastero, jenž má o něco méně kvalitní boby, nicméně pořád vhodné pro kvalitní čokoládu. Je o něco levnější a snad proto z těchto kakaových bobů pochází až 85 % čokolády na celém světě. Třetí odrůdou je Trinitario se svými kvalitními aromatickými boby. Jde o hybrid dvou zmiňovaných odrůd a produkce kakaových bobů je zhruba 10 – 15 % ze světového trhu.